Proč nechci chovat Lamleh linii

V poslední době se velmi rozmohla móda chovu lamleh linie. Řada chovatelů chovajících tuto linii dokonce i pohrdá ostatními odchovy. Osobně si myslím, že lamleh linie není protikladem ostatních odchovů a tudíž není problém čistě černobílý. Bezpochyb, základ této linie je v jedincích, tzv. originálech z Tibetu a pak je zřejmé, proč tibeťanům Angličani dali přízvisko „teriér“.

Protože mám se soužitím s „lamlehama“ osobní zkušenost, vím, že soužití s nima vyžaduje nejen pevné nervy zúčastněných, ale často i okolí. Ano, jsou to veselí přátelé, ale velmi temperamentní a nezávislí více než je pro tibeťáka typické. Jeho hlavním mottem života je náhled na svět : „udělám si to po svém“. A tak, když se rozhodne, jde se podívat na toho pejska, i když jeho panička si to nepřeje, jde se podívat do toho kočárku, i když všichni okolo mají odlišný názor, chce si očichat toho divočáka, i když on má odlišný názor a dává najevo svůj postoj. Při předvádění v kruhu se sám může rozhodnout, že už nechce a začne předvádět divotvorné chování, za něž je nutné se stydět a odejít z kruhu nebo prostě začne vřískat na celé kolo, protože se mu právě nelíbí česání. Jindy se předvádí perfektně, že dokáže výstavu vyhrát nebo se nechá česat a přitom spokojeně usne. Po tolikaletém maratonu ve výstavních kruzích je mi občas hanba, co pes dokáže předvést, ale nejsem schopna dopředu jeho chování odhadnout a co víc, vysvětlit mu, že to nesmí i po pravidelném dlouhodobém tréninku. Prostě je natolik chytrý, že výstava je prostě něco jiného než trénink a on se přece vystavovat nechce – tedy alespoň v tento okamžik. Pro nezúčastněné se může zdát (a často to ventilovali nahlas), že zvíře je nevychované a nevycválané. To vše mohou říkat do chvíle než si to vyzkoušejí na vlastní kůži. Jakmile si pořídí „lamleha“, často takovýmto posměváčkům zmehne.

Není každý z lamlehů dle výše popsaného modelu, jsou horší a jsou lepší.

Fakt je, že spojením takovéhoto jedince s fenou z linie jiné, vzešla štěňata, která jsou v zahraničí velmi úspěšná a do naší republiky se vrátil zpět potomek, který dělá jen radost.

A tak se dostávám k faktu, proč tedy nechci chovat lamleh linii. Prvním předpokladem je odolnost potencionálních zájemců. Nejlépe z vesnice, kde mají zahradu počítanou na hektary, aby psék dostával pořádnou dávku patřičného vyřádění se denně. Tibeťák je osobnost sama o sobě, ale lamleh to má umocněné. I když nemá tendenci se prát, není zbytečně svárlivý, přesto na sídlištích dochází občas k infarktovým situacím, protože se kamárádí i se psy, kteří o to nejen nestojí, ale dají to velmi najevo. Nechci odradit majitele prvního tibeťáčka z jeho chování na výstavách, z jeho chování doma, kdy převrací byt naruby, apod.

Stačí, že jsem si to zkusila sama.